A malý princ se roztomile zasmál. "Tak ty taky přicházíš z nebe! Z které jsi planety?"

Sejdeme se v Petrhoradu... :DD

20. března 2009 v 18:40 | Black Oleander |  Výplody mého chorého mozku
Blbá dědičnost...
Blbý geny...
Blbá RNA...
Aspoň že maj bazén...



Nechápete? Nesnažte se... :DD

Ha jsem magor už od přírody to všichni víme, ale ne všichni víme, že se do 40tky zblázníme. Já to vím a jsem s tím smířená... no co... lepší je když to příjmu a budu s tím žít v klidu než furt kvůli tomu bláznit...
Ale ve skrytu duše doufám, že se zblázním nějak přiměřeně... že budu ve svém vysněném světě a ne ve světě nočních můr...

Dlouho jsem přemýšlela jestli sem mám napsat další epizodu mého života, která pořád trvá a asi ani nikdy neskončí...
O té epizodě neví mnoho lidí a jsem za to i velmi ráda... Ovšem vždy, když si najdu nějakého kluka a už to vypadá že spolu budeme dýl tak mu to řeknu... Změnilo mě to od základů a asi i díky tomu mám takovou povahu jako teď...
Za svou rodinu bych dala ruku do ohně a možná i umřela... Smrti se nebojím, jako spíše toho, že zestárnu, budu sama a že to bude bolet...

Moje rodina už dlouho trpí psychickou poruchou... Určitým syndromem na jehož název si teď opravdu nevzpomenu...
Myslím, že mi bylo zrovna 8 let, když to všechno tak nějak začalo... Moje prababička umřela a babička to nesla velmi špatně. V tu dobu jsme s mámou bydleli u ní jelikož se na nás můj otec vysral...
Vyhodila nás uprostřed noci ven... Myslím, že to bylo někdy v polovině března, takže byla dost krutá zima... naneštěstí jsme měli ještě tetu, ke které jsem se na chvíli odstěhovali...
V tu dobu se moje babička zbláznila po prvé... po uběhnutí 6ti let se zbláznila ještě 5x... a to bylo osudné pro mého dědeška, který to psychicky také nevydržel a zbláznil se také... Ovšem ne jako babička šel do Bohnic (pouze muži v Petrohradu jsou použe ženy)... bohužel to nezvládla aspáchal sebevraždu... 7x se bodl do hrudi nůžkami...

Myslel si, že může za všechny nemoci a války na této Zemi... Vlastně ho díky tomu ho obdivuji... Že nás chtěl zachránit... Že se dokázal zabít...
Vlastně jsem se s jeho smrtí nesmířila a už to bude pár let co není mezi námi... Brala jsem ho jako svého otce, který se mě zřekl... On byl ten kdo mě vychovával, když ostatní neměli čas...

Moje mamča už bere dosti selné prášky aby se nezhroutila... I já jsem brala prášky a navštěvovala psychologa a psychiatra kvůli tomu, že mě ve škole šikanovali...

Necítím se jako osoba, která by se dala lehce šikanovat, ale když se k vám obrátí zády celá třída nemáte se skoro jak bránit, když k tomu máte rodinné problémy...
Ve třídě se vyskytovaly převážně dívky. Kluci u nác byli pouze 3. Všechny dívky byli skoro z toho stejného města, ale ne stejného se mnou...
Měli jiné názory, jinak se oblékali, poslouchali jinou hudbu... prostě to byli narcisky... a já... ta co poslouchá tvrdší hudbu a kryla, obléká se do černé, má extravagantní vlasy ( v té době to tak bylo xD), zajímá se o věštění, numerologii, mayský kalendář, kanibalismus, posmrtný život... tohle prostě nešlo dohromady...
Ale je to ironie... Byla jsem na odborné škole se zaměřením na sociálně správní činnost... A tohle by si neměli dovolit.. jak ony se mohli dostat na takovuhle školu? Mé chápání sem už nesahá...
Jak ony se mají poprat s řešením vetnamských, rómských kominutích? Jak mají řešit bezdomovce a mentálně retardované lidi, když ze svého kolektivu vyhnali mě...
Každý je jiný a originální, ale když už se někdo vymiká kolektivu moc je za to odsuzován... Já taková nikdsy nebyla a nikdy nebudu... beru lidi takový jaký jsou... a když mi nesednou což se stává velice málo tak mu to řewknu a vyříkáme si to, ale i tak si s každým člověkem najdeme nějaké téma na které můžeme hovořit, nebo nějakou věc,kterou jsme prožily... to co nás spojuje...

Nejsem na ně naštvaná.. spíš jsem naštvaná sama na sebe, že jsem se nechala, že me dotlačily až na konec útesu... Spadla jsem... odešla jsem ze školy a myslím, že jsem udělal dobře... jsem na škole, kde mi to vyhovuje... jsou tam lidi jako já... njn hnojárna... :D různý idividua... :) a navíc jsem zaměřená na ekologii takže půlka třídy jsou vegetariáni jako já... :)

Ha už jsem se vypovídala... jsem ráda, dlouho jsem to zase držela v sobě... A taky jsem ráda, že už neberu prášky proti snížení úzkosti... :))

Jinak jsem si dnesak opravovala neklásko z Praxe a dostala jsem 3 což sjem ráda.. vybrala jsem si totiž 2 úplně debilní otázky - Kombajn a dojení... :/

Jinak dávám sem menší bonus :))


Jsem pramenitá voda, kterou polykáš.
Jsem pouhá iluze v tvých myšlenkách.
Jsem mlha, ve které bloudíš.
Jsem tvá krev, která ti proudí.

Jsem květina zašlápnutá tvou nohou.
Jsem noční pták koukajíc do tvého okna.
Jsem kapička krve, která ti ztéká z rukou.
Jsem motýl kroužící kolem tvého těla.

Jsem uschlá květina ve tvém pokoji.
Jsem ztupený nůž vzlykající v pochvě.
Jsem tvá horká slza na tváři.
Jsem pohled směřující k tobě.

Jsem tvůj Anděl strážný, který ti chrání každý sen.
Jsem tvá šlápota v čerstvě napadaném sněhu.
Jsem dívka, která má moc velký sen.
Jsem jak zbloudilý Anděl, který nemá svou něhu.

Tak kdy si mě všimneš?
Já Tě miluji...


Black Oleander

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kika kika | 2. dubna 2009 v 18:12 | Reagovat

no waw, kruté, bohuzial viem co to je ked sa proti mne postavi cela trieda... to uz je nastastie vybavene ale stale mi je trapne na to spominat mamca v tedy nebola prave najmilsia (moja) inak mas tu pekne

2 Black Oleander Black Oleander | 3. dubna 2009 v 18:15 | Reagovat

děkuju... :)

No máma to nevděla až potom jsem jí to řekla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama